Maják Ptyč

Víc než mnoho slov tuto problematiku vysvětlí jeden názorný příklad toho, jak naše smýšlení ovlivňuje náš zdravotní stav. Proto jsme pro vás vybrali jeden ukázkový  příklad, na kterém si sami můžete vyzkoušet, zda naše návody Avenny fungují.

Kašel

Kašel je pro mnoho lidí i lékaře jenom projevem nemoci. Tudíž lékaři léčí člověka dle druhu kašle – tzn., podle toho, zda je kašel štěkavý, suchý, vlhký, dusivý, dávivý apod. Podle toho také klasická medicína ordinuje tři druhy léků proti kašli:

1. na suchý kašel dává léky, které kašel zvlhčí
2. na vlhký a na hlenovitý kašel dává prostředky, které hleny napomohou vykašlat
3. na záchvatovitý kašel dávají lékaři takové léky, které přímo přes nervovou soustavu zabraňují tělu reagovat kašlem.

Podle filozofie Avenny je kašel něco více, než pouhým projevem nemoci. Podle Avenny je kašel vždy projevem nesouhlasu.

Kašel u dětí (obvykle do věku cca 12 let)

Kašel u dětí je nesouhlasem s prostředím a okolnostmi, ve kterých se tyto děti nacházejí. Toto prostředí a okolnosti je totiž dusí, tíží a kašel je defacto voláním po klidné, pohodové atmosféře.

Velice často kašlou děti, jejichž rodiče se hádají, kde jsou křik a hádky na denním pořádku, nebo také děti, kterých si rodiče či vychovatelé nevšímají nebo jim nadávaj či křivdí apod.

Uzdravení takovýchto dětí nastává, když se těmto dětem dostane dvou druhů pozornosti:

1. Pozornost „provozní“:
   - je potřeba dohlédnout, aby dítě pokaždé, když zakašle, se vysmrkalo (opravdu pokaždé) a aby se napilo vody (žádné džusy, mléka, mléčné výrobky, které zahleňují)
   – je nezbytné také dítě pořádně zavodnit (v případě akutního kašle třeba až 2 l denně) a zvlhčovat prostředí

2. Pozornost citová:
   - s dítětem si povídat laskavě, dostatečně hezky a dlouho o tom, co ho trápí, na co se těší, co by si přálo, co ho tíží, mrzí, bolí
   - nenápadně dohledat, zda dítě netrápí nějaký nesplněný slib, či neuvážená slova

Zkrátka, dospělý má zjistit, jaká atmosféra je příčinou kašle u dítěte a okamžitě tuto atmosféru napravit: povzbudit dítě, pochválit za to, co je chvályhodné, projevit lásku slovně, dotekem i uvařením oblíbeného jídla.

Na to, aby rodiče „vyléčili“ kašel svých dětí, musí udělat tyto žádoucí kroky: měli by se přestat hádat nebo vést tichou, dusivou domácnost. Měli by si svého kašlajícího potomka začít všímat, věnovat mu pozornost, splnit slib, navnadit ho na nějakou radost, dát mu nějaké světlo v tunelu…

Kašel u dospělých

Kašel u dospělých je projevem:

• skrytého nesouhlasu s určitým postojem, názorem, s prostředím a okolím, ve kterém se dotyčný člověk nachází a kdy nemíní svůj nesouhlas jakkoli projevit
• odmítavého postoje člověka vůči určité situaci
• vnitřní potřeby se zbavit toho, co dotyčný člověk považuje za nepříjemné, nepřínosné, přitom je tento postoj neoprávněný

Léčba kašle u dospělého člověka je podobná jako u dětí, je také potřeba si dopřát dvojí pozornosti:

1. Provozní pozornost:
   pokaždé, když člověk zakašle, má se vysmrkat a napít.

2. Psychická pozornost:
   U kašle dospělých mohou nastat tři různé přístupy, které uzdraví člověka z jakéhokoli kašle:
   - člověk, který nemíní projevit svůj nesouhlas, má jít a přiměřeně projevit tento nesouhlas, a to nahlas
   - člověk, který odmítá určitou situaci, ji nemá odmítat, ale má ji klidně přijmout, protože kašel je vždy neklamným projevem, že ta situace dopadne dobře
   - člověk, který s něčím neoprávněně nesouhlasí a dává najevo svůj nesouhlas, se má usmířit s tím, s čím nesouhlasí, protože jeho nesouhlas není na místě a tělo mu to dává najevo.

Už se vám také stalo to, že se vám v minulosti v životě dělo něco ošklivého, kdy jste na to nadávali a spílali jste za to osudu a dneska, když se na to s odstupem času podíváte, tak to považujete za to nejlepší, co vás v životě mohlo potkat, protože vás to popostrčilo správným směrem a naučilo vás to mnoha věcem?

Ono totiž vše, co se nám v životě děje, ať to dobré či zlé, nás chce naučit něčemu přínosnému, co pak můžeme využít ve svém dalším životě, aby se nám lépe vedlo.

Když toto člověk má vždy na paměti, tak i v těžkých chvílích svého života místo nadávání či litování se raději začne hledat to, co ho chce ta daná situace naučit. A čím dřív to najde a poučí se, tak tím dříve to ošklivé skončí a jemu se i dříve uleví.

A právě to, jak se rychle zorientovat v tom, co se nám děje a čemu nás chce ta která životní situace naučit, popisuje Avenna.

Mnoho lidí se neumí zorientovat ve svém životě, ale i v životě druhých, proč se jim stalo právě to či ono. Není divu, vždyť ve škole nás tomu nikdo neučil. A tak si lidé některé události vysvětlují jako náhody - prostě na koho to vyšlo, tak na toho to padlo.

Jenomže když se rozhlédneme okolo sebe, tak zjistíme, že příroda i celý vesmír okolo nás má striktně daná pravidla, díky kterým tady ten svět funguje.
Například víme, že ráno vyjde slunce a večer zase zajde a také známe, že v různá roční období se čas jeho východu i západu mění. Přesto však existují pravidla, podle kterých vědci mohou na minutu vypočítat jejich přesný čas. Běda však lidstvu, kdyby tato zákonitost koloběhu slunce přestala fungovat - svět by zanikl.

A takovýchto pravidel v přírodě najdeme mnoho a jsou pro nás jednoduše postřehnutelná, protože jsme se o nich učili již ve škole a učili jsme se je tam i rozeznávat.

Jenomže okolo nás existují i jiná pravidla, která díky tomu, že jsme se o nich ve škole neučili, unikají naší pozornosti. To však ale neznamená, že neexistují.

A jedním z těchto pravidel je i pravidlo, které pojmenovává Avenna, a to že v životě neexistuje náhoda. Vše, co se člověku v životě děje, je jenom následek a důsledek toho, co v životě udělal. Jinými slovy řečeno, co si člověk zasel, to si také sklidí.

Každý z nás si uvnitř přeje, aby ta jeho sklizeň byla ta nejhezčí, aby se měl v životě dobře. Jenomže mnohdy lidé hledí jenom na úrodu a nedbají na setbu. Jenomže pak nesmí divit, že místo obilí sklidí bodláčí. A to, že sklidí bodláčí, není náhoda, ale jedna z hlubších zákonitostí života, které konkrétně pojmenovává Avenna.