Osada Ptyč (na mapě ji najdete nedaleko obce Hlince, jejíž je součástí) je klidné, tak trochu civilizací opomenuté místo, kde žije svým životním rytmem osm rodin, několik rekreantů, "stádečko srnek, dvě zaječí rodiny a párek koroptví."
Proto příjezd bezmála stovky lidiček ve dnech 13. a 14. července 2007 vzbudil nemalý rozruch.
Ono již den předtím se po statku začalo potulovat několik lidí odstraňujících plevel a odpadky, traktor s vlekem přivezl dřevo, vyrostlo zde ohniště a sezení kolem něho. To ovšem nebylo nic proti dnu následujícímu.
Již od deváté hodiny ranní na statku (tedy, na tom, co z něj zbylo) začala zastavovat auta různých značek, vystupovat usměvaví lidé a v poledne to na plácku před stodolou již hučelo jako v úle.
Byli představeni spolutvůrci projektu: pan Tomáš Smejtek – architekt, paní Daniela Tykačová, paní Dáša Halladová (říká se jim Dadas a jsou to dlouho očekávané další lektorky Avenny) a pan Bohdan Hallada. Paní Hanku Přádovou a paní Katku Kuňovou nebylo potřeba představovat.
S ranní skupinkou zájemců se vydal ke kostelíku sv. Petra a Pavla na výstavu soch pan Bohdan (kostelík sv. Petra a Pavla je kulturní národní památka, která představuje historii Ptyče).
Mezitím přijeli další zájemci, spolu s nimi jsme počkali na první výpravu vracející se od soch a všichni správně vyhladovělí jsme vyhlíželi auto s nápisem Gastro Fanta s obědem. "Už jedou, už jedou!“, ozvalo se po chvíli a na sice dosud spokojených tvářích se rozlily široké úsměvy očekávaného gulášku.
Několika pesimistům sice přes čelo přelétly neopodstatněné chmury typu: „jen aby nebyl připálený", ale my znalí jsme se jen shovívavě pousmáli.
Gulášek byl vynikající. V y n i k a j í c í. Gastru Fanta patří náš dík.
S plnými bříšky lehounce ustávalo (či uspávalo) i původní nadšené bzučení a tak nějak jsme se začali přizpůsobovat životnímu rytmu okolí... Ale ne, přijela nová várka zájemců, opět všichni ožili.
Zkulturnění (tzn. prošlí prohlídkou sochy a památky) šli na prohlídku statku s výkladem a nezkulturnění se odebrali obdivovat místního svérázného umělce sochaře a skromně vypadající kostelík, který je ovšem pro památkáře klenotem svým významem.
Výklad k prohlídce statku vedla dvojice Dadas, spolutvůrkyně projektu. Známé kastelánky seznamovaly dychtivé posluchače s minulostí, přítomností a budoucností Ptyče. Přes bitvy loupeživých rytířů o tento ladný kraj, poničení socialistickým JZD až po maketu a půdorysy budoucího školícího a relaxačního střediska.
Nad maketou a půdorysy se ke dvojici Dadas přidal i pan architekt a pomohl vysvětlit technické důmyslnosti. O tuto prohlídku samozřejmě nebyla ochuzena ani druhá skupinka - kolečko se ještě jednou zopakovalo.
Nastal večer. Kolem sedmé hodiny večerní vzplanul oheň, lidé družně zasedli kolem, okolí se rozvonělo opékanou uzeninou a úl zahučel. S přibývajícím podvečerem vysvitovalo více a více hvězd a také témata se stávala zajímavější a duchovnější. Slova se ujala paní Katka. Občas ke slovu přišla i paní Hanka, ale o tom, kdo je režisér večera, nebylo pochyb. Poté, co jsme nasytili tělo i duši, přišla na řadu kytara. Kytarista se svojí paní dokázali strhnout ke zpěvu i nepěvce, táborák plápolal, teskně hučela Berounka, nebe se rozsvítilo miliony hvězd a nikomu se nechtělo jít spát. A tak zazněly kánony, přehoupla se půlnoc, pomalu začalo dohořívat dřevo, padat noční vlhkost a představa teplého spacáku již nebyla tak vzdálená. A nakonec všichni spali, a spali, a sp...
Ráno bylo jak vymalované. Plácek se opět zahemžil. Zvláště když dorazilo zásobovací vozidlo s jogurtíky a čerstvým pečivem, zvedli se z lůžek i poslední lenoši a opět jsme se sesedli u ohniště a povídali. O všem, co koho zajímá, od indigových dětí až po egyptské pyramidy.
Toto povídání bylo už malinko poznamenané blížící se chvílí konce a loučení. Před polednem, po úklidu ležení, kterého se sice nezúčastnili všichni (těm, kteří nám pomohli děkujeme), se plácek vylidnil, osaměl a do Ptyče se opět navrátil klid a běh starých pořádků.
Tímto trochu poetickým článkem jsme se chtěli vrátit a vzpomenout na naše první setkání na Ptyči s lidmi, se kterými bychom se mohli možná jednou ve středisku potkávat jako kolegové, spolupracovníci nebo také i jako kurzisté.
Cílem Cobyotevřených dveří bylo seznámit všechny s našimi plány a představami a přiblížit vám, co vlastně děláme a proč se musely některé akce pražské školičky přerušit či být utlumeny. Projekt, na kterém pracujeme je tak obsáhlý, že vyžaduje nasazení celého člověka. Výsledkem ale bude neobvyklé, do detailů promyšlené centrum sloužící desítkám až stovkám lidí.
Červencové setkání se povedlo, přijelo vás opravdu hodně, za což vám všem děkujeme a potěšilo nás to. Celková atmosféra byla srdečná, milá, veselá.
Na závěr, díky všem, kdo jste přijeli a svou přítomností jakkoli obohatili společné setkání. Děkujeme za všechny dovezené dobrůtky, o které jste byli ochotni se se všemi podělit. Těm, kteří pomohli při úklidu děkujeme, kteří nepomohli, neděkujeme.
Děkujeme za dobrý gulášek a hudbu při táboráku.
Děkujeme a těšíme se na shledání s vámi na dalším setkání.
Na závěr všeříkající citátek
"Nic velkého nevznikne z ničeho nic, stejně jako hrozen vína nebo fík. Když mi řekneš, že chceš fík, odpovím ti – na to je potřeba čas. Nejdřív nech strom vykvést, pak plodit, potom fíky zrát."
Epiktetos
